Vlastní články jednoho bláznivého amatérského pisálka. Usmívající se

Svatý týden a profilová maturita [Maturita 3/3]

10. června 2016 v 20:00 | Mr. Vojta |  Ze života
Čas se nachýlil, je tu další pátek a to znamená, že tu je poslední část z cyklu Maturita. Někomu se může zdát, že to celé moc natahuji a píšu věci, které nejsou vůbec důležité. Ano, je pravda, že bych mohl napsat jen jeden delší článek, stručně shrnout vše, co se maturity týče, a psát zase o něčem jiném. Ale je to můj blog a já si tedy můžu psát co chci a jak chci. Snad mě chápou aspoň ti, kteří už to celé mají za sebou. Tolik příprav a stresu dopředu a pak jen...ne, hodnotit budu až na závěr. Nebudeme to celé zdržovat a začneme hned.

Z předchozích článků víte, jak jsem na tom byl s přípravou. Ve středu jsem ještě náležitě odpočíval, ve čtvrtek jsem byl už odhodlaný začít. Vstall jsem jako vždy, když jdu do školy, v sedm hodin. Učit jsem se začal po osmé. Do oběda jsem si stihl přečíst a naučit kompletně jedno téma. Po obědě a hodinovém poobědním odpočinku jsem si to jedno téma zopakoval a stihl se naučit druhé. Následovala večeře a sprcha. Jeden studijní den byl za mnou a stihl jsem se naučit pouze dvě témata. Byl jsem rád, že jsem zvládl první den celkem obstojně, ale už jsem se těšil na další den, abych se mohl naučit víc.

Na druhý den ráno jsem zaspal budík, vstával jsem až v deset. Dopoledne jsem si stihl jen podtrhat a připravit téma, které jsem se chtěl učit odpoledne. Po obědě jsem si tentokrát nedal tak velkou pauzu, abych vše stíhal. V sedm večer jsem měl v hlavě další téma. Jenže, ten den hrála česká reprezentace svůj první zápas na Mistrovství světa v hokeji a já jako věrný fanoušek jsem si zápas proti Rusku nemohl nechat ujít. Hrálo se až do desáté večer, takže jsem po dozpívání české hymny šel spát. Sečteno, podtrženo: druhý den pouze jedno téma.

Nepíšu to snad proto, abyste věděli, kdy vstávám a chodím spát. Je to ukázka toho, jak se člověk může ve svých výpočtech strašlivě mýlit. Když jsem si v den posledního zvonění plánoval, kolik se toho musím naučit a kolik mi ještě zbývá dnů do ústní maturity, vyšlo mi, že se musím naučit pět témat denně, abych vše zvládl. A už po dvou dnech jsem nestíhal o sedm témat! Navíc mne už tehdy začínala bolat hlava z toho všeho. Doma jsem byl opravdu jako vyměněný. Celý stůl jsem si uklidil, seřadil všechny témata do složek a sehnal si zvýrazňovače. Na druhou stranu jsem odpovídal na jakoukoliv otázku úsečně, častokrát nelogicky. Co si budeme povídat, okolí ze mě bylo na prášky.

Nebojte, nebudu vám vypisovat další dny mého učení, pouze to stručně shrnu. O víkendu jsem se učit vůbec nestíhal. Od pondělí do čtvrtka se můj postup ještě maličko zhoršil. Musel jsem si dělat stále větší pauzy mezi učením a efektivita rapidně klesala. To, co jsem se naučil třeba v pondělí odpoledne, jsem přes noc zapomněl a v úterý ráno jsem ani nevěděl, že jsem se to předcházející den učil. Kromě toho všeho jsem začínal pociťovat frustraci. To je psychický stav, kdy se nám do cesty postaví banální překážka, ale my nejsme schopni se přes ni dostat dál. Jak byl můj mozek vystaven po dlouhé době většímu tlaku, potřeboval dostatečný přísun energie. I když jsem byl schopný spořádat i trojnásobné množství jídla než obvykle, na mojí hmotnosti se to nikterak neprojevovalo. Ba naopak, od písemných maturit jsem dokázal kilo zhobnout. To byla známka toho, že přichází stres.

Pátek a sobota před osudným dnem pro mne byly nejhorší. Zbyla mi celá polovina témat, které jsem se musel stihnout naučit. Snažil jsem se vytěžit z každé minuty dalších pět minut, ale ručičky na hodinách tikaly jako splašené. Když se už zdálo, že jsem zdárně u konce, protože mi zbývaly v sobotu večer jen tři témata, ukázalo se, že jsem se přepočítal. V počítači se na mě smálo ještě 35 dokumentů, rozhodně ne jednostránkových. To znamenalo ještě krušnější neděli. Tento den jsem si chtěl konečně dopřát odpočinek a všechno, co jsem se zvládl naučit, si pořádně srovnat v hlavě. Nepodařilo se. Neděli jsem věnoval spíše čtení, než učení. Každému tématu jsem věnoval svých třicet minut drahoceného času. Po páté odpoledne jsem si musel lehnout, myslel jsem, že mi pukne hlava. Nějakým způsobem jsem se před spaním vzpamatoval a šel klidně spát.

Noc z neděle na pondělí se zdála být klidná. Usnul jsem brzo a doufal jsem, že se neprobudím moc brzo. Opak byl ale pravdou. Už nevím, co mě tehdy vzbudilo. Bylo něco málo po čtvrté, protože venku už nebyla taková tma. Ležel jsem ve svojí posteli a třásl se. Vždy, když jsem zavřel oči, promítl se mi před očima obrázek komise, před kterou jsem seděl já a nedokázal ze sebe vyloudit jediné slůvko. Takto jsem vydržel až do šesti, kdy mě z ponurých myšlenek vytrhl zvuk budíku. To ráno jsem nebyl schopen vpravit do sebe nic jiného než sušenku a hlt vody. Rychle jsem si šel opláchnout obličej studenou vodou, abych se dostal do reality. Pomohlo to. Pořád jsem měl však výčitky svědomí, že jsem se dostatečně na dnešní den nepřipravil. Sedl jsem si proto ještě k tomu, co jsem nestihl včera, ale má hlava byla prostě plná a nic dalšího se do ní nedokázalo vlézt.

Když jsem přišel do školy, byla tam už vše připravené. Maturanti, kteří v ten den maturovali, měli třídu vyhrazenou pro sebe. Učebny, kde se zkoušelo, byly o patro výš. Každá třída mělo svou vlastní místnost. V každé bylo "potítko", kde byly papíry pro přípravu na mluvený projev a několik lavic u sebe, za kterými seděli důležití lidé. Byla tam židle pro předsedu, který přijel z jiné školy, pro místopředsedu, kterého jsme dobře znali, třídní učitelku, zkoušejícího učitele a přísedícího. Kromě mich mě ještě znervózňoval fakt, že jsou profilové maturity volně přístupné, takže se každý, kdo přišel slušně oblečený, mohl přijít přesvědčit, že to vůbec neumím.

Po oficiálním uvítání a představení komise mohlo vše začít. Podle předmětů se rozhodlo, že z naší třídy půjdu na řadu jako druhý. Dopředu jsem věděl, kdy a jaká zkouška mě čeká. Už v osm hodin ráno jsem si připravoval otázku z biologie, následovala angličtina, čeština a nakonec to nejhorší, chemie. Mezi každou zkouškou jsem měl zhruba půl hodiny čas, který jsem trávil buď přípravou na další zkoušku, nebo na záchodě. V biologii jsem byl nejvíce nervózní. Ruka se mi třásla, když jsem se poslepu vybíral žeton s číslem. Teď se rozhodne, říkal jsem si. Číslo 12, druhoústí živočichové. Dostal jsem složku s obrázky a měl jsem 15 minut na to, abych si napsal vše, co vím. Moc toho nebylo. Když jsem přišel na řadu a sedl si naproti paní učitelky, která mě učila čtyři roky, jako by se zastavil čas. Nejprve jsem řekl vše okolo, pak jsem vysvětlil, co jsem napsal na potítku, ale stále zbávalo ještě pět minut do konce. Nějak jsem dokázal popsat obrázky ze složky, když už byl najednou konec. Spadl mi kámen ze srdce. Rychle jsem se rozloučil a vyrazil ze třídy, abych se mohl připravit na angličtinu.

Takto podobně to probíhalo i v ostatních předmětech. Vždy jsem si vytáhl otázku, na kterou jsem nebyl dostatečně (nebo vůbec) připraven, ale nakonec jsem vždy dokázal využít všechen čas ve svůj prospěch. Je pravda, že mi učitelé museli častokrát trošku pomáhat. Abyste neřekli, prozradím vám všechny témata, ze kterých jsem maturoval. Z angličtiny jsem si vytáhl transport and traveling, v češtině jsem povídal o Divadlo Járy Cimrmanna a jejich hře Vyšetřování ztráty třídní knihy a chemie byla ve znamení prvků prvních tří A skupin. Po poslední zkoušce mně už bylo všechno jedno. Chtěl jsem mít výsledky co nejrychleji za sebou. Museli jsme počkat skoro hodinu, než se učitelé společně domluvili na známkách. Pak jsme se všichni seřadili u zdi ve třídě, kde nás předtím zkoušeli. Nastala hodina H dne D. Když četli moje výsledky, myslel jsem si, že se spletli. Doteď to nemůžu pochopit, prostě tomu nevěřím.

Celou trilogii ukončím poučným závěrem. Lidé, kteří mají maturitu už za sebou vám budou říkat, že to bylo jednoduché, taková malá formalitka. Mají pravdu, ale bez učení to nezvládnete. Učením na poslední chvíli se taky nezachráníte. Pokud nebudete pracovat průběžně, nikdy nedocílíte úspěchu, o který se snažíte. Také záleží hodně na kolektivu, který vás zkouší. Můžete být sebelepší, ale pokud vás učitel nemá rád, neobstojíte u něj. Já měl to štěstí, že se mi to podařilo, dokonce nad moje očekávání. Teď je řada na vás. Nebojte se!

P. S. Čekám na vaše všetečné dotazy a rád vám je zodpovím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama