Vlastní články jednoho bláznivého amatérského pisálka. Usmívající se

Poslední rok na střední škole [Maturita 1/3]

27. května 2016 v 20:00 | Mr. Vojta |  Ze života
Po delší pauze jsem znovu zavítal na můj blog, abych vás rozveselil a sdělil další zážitky z mého života. Bylo toho poslední tři měsíce na mě příliš, proto jsem se psaní vůbec nevěnoval. To se však tímto okamžikem mění. Připravil jsem si pro vás hned tři články, které pojednávají o dobře známé "zkoušce dospělosti". Než budu psát o samotném zkoušení, komisi a otázkách, které jsem si osudný den vybral, vrátíme se v čase na začátek letošního školního roku. Je totiž až komické sledovat průběh mnoha věcí právě od září...

Nezačalo to naráz, ale postupně. Učitelé na nás vyvíjeli čím dál větší tlak a nabádali nás k učení. Poslední ročník se mi zdál jednoduchý. Oproti minulým rokům jsme měli méně hodin a dokonce nám odpadly některé předměty, konkrétně biologie, chemie, fyzika a dějepis. Na druhou stranu přibylo hodin angličtiny, češtiny a matematiky. Navíc jsme měli dvě hodiny informatiky, takže až tak jednoduché to nebylo. Nastalo i dost změn v samotné třídě. Propadl k nám jeden starší kluk, přibyla žačka, která jeden rok studovala v Německu, a nášeho spolužáka přiřadili ze stejného důvodu o třídu níž. Přesto nás bylo jen dvaadvacet, dost málo na vytvoření dvou skupin, ve kterých jsme se doteď učili jazyky. Rozděleni jsme zůstali jen v informatice a odborných předmětech, tzv. seminářích. To pro některé znamenalo změnu učitele na poslední chvíli.

Já jsem si začátek tohoto ročníku ještě zkomplikoval čtrnáctidenním pobytem mimo republiku. Po návratu zpět do lavice jsem dostal několik špatných známek, přesto výletu nelituji a rád bych si ho kdykoliv zopakoval. Je fajn si v září připomenout, co znamenají prázdniny. Celý říjen jsem tak doháněl zameškanou látku. Aby toho náhodou nebylo málo, organizovali jsme v listopadu Stužkovací ples. Bylo potřeba všechno zařídit, naštěstí se ve třídě skrývaly organizační typy, kterým patří velký dík, protože zařídily vše potřebné. Večer 27. listopadu jsme si tedy jako budoucí maturanti přišli pro stužky, předvedli se s nacvičenou chorografií a celou noc si užili po studentsku.

Až se většina z nás vyspala z kocoviny, byl už prosinec a nemělo tudíž cenu hrotit něco, co začne až za pět měsíců. Navíc se pomalu blížilo pololetí. Vánoce nebyly maturitou nijak poznamenané. Na Nový rok jsem si konečně slíbil, že začnu pracovat tak, abych zvládl odmaturovat alepoň na čtyřky. Hned druhého ledna se však moje pracovní morálka nijak nezlepšila. Až čtvrtého večer jsem si vzpomněl na úkol do semináře biologie. Znechuceně jsem vzal propisku do ruky a začal velmi precizně psát nadpis ke dvěma prvním maturitním otázkám z ekologie. Nebylo to tak jednoduché a rychlé jak jsem čekal. Skončil jsem psát těsně před půlnocí s tím, že jsem měl popsanou jen jednu otázku. Ráno jsem objevil složku, kterou mi věnovala kamarádka z vysoké školy. Naštěstí pro mě maturovala ze stejných předmětů jako já a měla témata velmi dobře zpracované. Tato moje první zkušenost s maturitní přípravou mě vrátila do reality. Byl to důkaz mojí naivity, s jakou jsem přistupoval k mimoškolní přípravě.

Leden byl ve znamení posledních důležitých písemek před pololetím. Kromě přípravy již zmíněných témat jsem začal číst knížky, které jsem si vybral na maturitu. Pořád jsem však nepracoval naplno, většinu času jsem trávil surfováním na internetu nebo sledováním filmů. Pololetí pro mne dopadlo poměrně dobře. Pro většinu z nás to bylo poslední důležité vysvědčení, které chtěli vidět na vysokých školách. I já jsem se byl podívat na den otevřených dveří na mé vysněné univerzitě. Moc se mi tam líbilo, takže jsem jim poslal na začátku února přihlášky na dvě jejich fakulty, zaplatil poplatky a čekal, jestli mi potvrdí převzetí přihlašky. Po týdnu čekání se mi skutečně ozvali. Nebyl bych to já, kdybych zase něco nepokazil. Zašel jsem si k doktorovi, aby potvrdil, že můžu studovat. U nás ve škole jsem zašel do kanceláře a nechal si papíry podepsat od ředitele. Ale už jsem se nepodíval na poslední stránku, kde po mě chtěli vlastnoruční podpis! Naštěstí byly sekretářky na univerzitě tak hodné, že moje přihlášky hned neskartovaly a daly mi ještě druhou šanci. Až pojedu za měsíc na přijímací zkoušky, musím se dodatečně podepsat, jinak mě nevezmou.

Únor a březen byly od září zatím nejvytíženější měsíce od začátku školního roku. Přicházel jsem ze školy zcela znechucen. Učitelé totiž poněkud zvolnili v tempu a někteří dokonce úplně přestali učit! V březnu jsem měl uzavřenou známku v matematice, němčině a informatice. Jediné pžedměty, kvůli kterým jsem vytrval, byly semináře, český jazyk a angličtina. V ostatních předmětech jsme volný čas využívali psaním posledních úkolů, povinnou četbou nebo vypracováváním maturitních otázek. Já jsem ve škole jen četl, otázky do biologie jsem si zpracovával sám doma. Přesto jsem i v tom nejúspěšnějším týdnu dokázal napsat tak pět témat, což byla bída. V chemii jsme zvolili taktiku společné pomoci, postupně si každý z nás připravil nějaký okruh pro ostatní. Nevýhodou bylo, že ne všichni psali to, co měli, takže jsem si některé musel stejně ještě doplnit.

V dubnu jsem zpočátku ještě stíhal vše, co jsem si dopředu naplánoval. Poslední dva týdny jsem se zasekl a dál nic nevypracovával. Spolužáci byli tak hodní a zásobili mne ostatními okruhy, které jsem si nestihl vypracovat. Dočetl jsem poslední literární skvosty kromě knihy Smrt krásných srnců. Tu jsem si nechal na později. Menší část všech maturitních otázek jsem měl napsanou ručně, ostatní jsem měl zatím v elektronické podobě. Devatenáct knih z dvaceti jsem poctivě přečetl a delší dobu jsem se psychicky připravoval na nadcházející období. Takto nachystán přišel poslední pátek před státními maturitami.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama