Vlastní články jednoho bláznivého amatérského pisálka. Usmívající se

Jak jsme dostali pod stromeček kotě

25. prosince 2015 v 23:05 | Mr. Vojta |  Vypravovací
K Vánocům patří rodinná setkání, plný žaludek, všude plno balících papír, sníh, pichlavý smrček a v neposlední řadě i splněná přání. Po sněhové stránce jsme letos sice lehce zklamaní, ale přání si můžeme navzájem plnit i bez sněhové nadílky. O jednom mém splněném přání pojednává právě tento článek.


Vánoce vrcholí v České republice Štědrým dnem, který se datuje na 24. prosince. V ten den se sejde ideálně celá rodina a po vydatné štědrovečerní večeři se přesunou ke stromečku, pod kterým leží dárky. Malé či velké, zabalené nebo jen v tašce položené. Ti nejmenší se k nim vrhnou nejdříve. Za pár okamžiků všude poletuje papír a ozývají se výkřiky radosti a štěstí, protože je tam to vysněné. My doma jsme už větší, takže to u nás probíhá lehce odlišně. Po rozbalení dárků si všichni poděkujeme navzájem a zkoušíme/ochutnáváme/voníme, co jsme dostali. Abyste však pochopili moji nevýslovnou radost, musíme se v čase vrátit trochu dál, než jen do včerejšího večera.

Už snad od narození tíhnu více ke zvířatům než k lidem. V dětství jsem zbožňoval návštěvy u babiček, které měly obě psa. Ale setkání s nimi na pár hodin mi jednoduše nestačilo. Snad tisíckrát jsem prosil mamku, aby mi dovolila pořídit si psa. Zkoušel jsem to i s kočkou, stále bez úspěchu. V desti letech to mamka nevydržela a koupila mi křečka džungarského. Bylo to super, jenže křečci se dožívají průměrně dvou let. I můj se mnou vydržel necelé tři roky. Při zjištění, že jsem přišel o svého "kamaráda", jsem se (pochopitelně) strašně rozbrečel. I když jsme ho uložili do hrobečku na zahradě a mamka mně ujišťovala, že se měl u nás dobře, tak mi prostě scházel. Nevydržel jsem bez zvířátka ani půl roku a za čtyři měsíce od smrti prvního křečka jsem si pořídil druhého. Ten neměl tak šťastný život, protože se mu objevil nádor na oušku a veterinářka ho musela utratit. Dožil se dvou let a několika týdnů. Dalšího jsem od té doby něměl a už neplánoval. Byl jsem zrovna v pubertě, takže jsem neměl čas na takové ptákoviny, jak jsem si tehdy naivně myslel.

Ta doba je už naštěstí za mnou. Letos na podzim jsem chytl opět touhu vlastnit nějakého domácího mazlíčka. Tentokrát jsem více toužil po kočce, přišlo mi to jako lepší řešení, protože na psí procházky teď opravdu nemám čas. Maminka mi vyšla vstříc a slíbila, že ještě před letními prázdninami si pořídíme kotě. Byl jsem zase ve svém živlu, hned po této příjemné zprávě jsem proseděl čtením článků o péči o kočky. Ještě minulý týden jsme se spolu domluvili, že to urychlíme a dali jsme si předběžný termín pořízení kotěte na začátek února.

Takovou rychlost, s jakou se nám kotě nakonec objevili v obýváku, jsem nečekal. Dnes se mamka vrátila domů od známé s přepravkou a černým tříměsíčním uzlíčkem uvnitř. Ano, den rozdávání dárků je za námi, ale tu radost mi nikdo nevezme. Ani fakt, že nebylo kotě už včera pod stromečkem. Byl jsem, stále jsem a doufám, že dalších alespoň deset let ještě budu! Tohle je pro mně ten nejlepší dárek, co jsem kdy k Vánocům dostal! Díky mami!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Měli byste zájem o články do rubriky "Kočičí deník"?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama